Výstup na Pik Lenina Tisk E-mail
Napsal(a) Kamil Havlíček   
[13.09.2006]
Ráno se probouzíme v base campu pod Pikem Lenina. Snídačka, trochu relax, a připravujeme věci na kopec, což nám zabírá prakticky celý den. Je třeba vyložit auto, rozdělit jídlo, zabalit stany a další expediční záležitosti. Zlatým hřebem je našití nášivek s logem expedice na naše nové flísky, jeden z mnoha darů našeho hlavního sponzora, firmy Humi. Práce s jehlou a nití nepatří mezi naše silné stránky, Lišin si přišívá i palec, což následně shledává jako nepraktické.
Večer se účastníme malého volejbalového zápasu s pracovníky tábora. Míč se v řidčím vzduchu ve výšce 3800 metrů chová nestandardně, alespoň se nám to zdá, dechu se nám nedostává, a tak jsme příliš dobrý dojem neudělali. Ráno začíná náš výstup na Lenina, chystáme se do prvního tábora na 4400. Cesta začíná příjemnou pěšinkou údolím, potkáváme rodinku svišťů. Prý se jim daří dobře, jen turistů v posledních letech přibylo a šlapou jim po trávníku. Uvažují, že se přestěhují někam na venkov. My ale nemáme čas na klábosení se svišti a musíme dál. Škrábeme se do sedla, pak kousek dolů a zase nahoru a zase dolů a tak dále, jak to tak na horách chodí. Postupujeme pomalu a čas běží, přicházíme k potoku, jež je třeba přebrodit. Vypadá divoce, přichází však skupinka místních na koních, prý nás za deset dolarů na osobu převezou. To je moc, soudí Žebro a nekompromisně si sundává pohorky a ponožky. Usmlouvali jsme to na deset za všechny a jsme na druhé straně. Tam Žebro zjišťuje, že na druhém břehu nekompromisně zapoměl ponožky. To se potvrdilo po krátkém pátrání dalekohledem. Pokračujeme dál, blížíme se k ledovci, kde v duchu naší tradice ztrácíme cestu. Už se smráká, opět zahajujeme pátrání dalekohledem. Kde může být ten tábor? Žebro objevuje jakýsi modrý flek na druhé straně ledovce, diagnóza zní: odpad. Kde je odpad, jsou i lidé. Kde jsou lidé, musí být tábor. Tato briskní dedukce se potvrzuje, dorážíme opět za šera. Tábor je na moréně ledovce, stojí tu i dvě jurty a elegantní záchod, v tuto chvíli již i naše stany.

 Ráno je kruté. Včerejší dlouhý pochod a nadmořská výška se podepsali na mém zdravotním stavu. Když skromná snídaně putovala do trhliny kousek za stanem, je rozhodnuto. Musím zpět dolů. Mek je na tom stejně, a Karla se k nám přidává, vydáváme se do baseu. Lišin se Žebrem zůstávají v jedničce. Karla hned druhý den maže zpět nahoru, aby tam dohlídla na Žebra, a my s Mekem trávíme v bázi ještě jednu romantickou noc. Vaříme si různé instantní delikatesy, které se snažíme trochu rozveselit cibulovou natí, jež roste divoce za táborem. Když jsme dostatečně odpočati a zaklimatizováni, vracíme se do jedničky, kde nás očekávají Karla, Žebro a Lišin. Nemohli vyrazit na kopec, protože celou dobu, co jsme byli v baseu, bylo hnusně, a stále je, tak jsme o nic nepřišli. Tedy až na oslavu narozenin jistého Fyodora, jednoho z místních borců a Žebrova kamaráda. Na všech je vidět, že párty byla dobrá, hlavně na Lišinovi. Také se seznamujeme s posledním členem expedice, Anrejem Fyodorovem, sympatický a přátelský chlapík. Znají se se Žebrem z dřívějška. Bohužel nemůže s námi nahoru, ale jeho rady a pomoc jsou pro nás velmi cenné. Ještě noc čekáme na počasí, už bychom rádi vyrazili.

Druhý den vypadá obloha již rozumně, a tak se vzdáváme do dvojky, jež má být v 5100. Hupky dupky přes ledovec k úpatí a začínáme stoupat. Ve svahu je poměrně dost trhlin, a tak jdeme na laně, ač jsou dobře vidět, protože moc sněhu není. Jdeme do kopce, což nás zas až tak nepřekvapilo. Výstup se táhne, moc nám to neocejpá, zdržujeme se u pár větších trhlin. Čas pracuje opět proti nám, do dvojky dorážíme v podvečer. Následující den musíme dát odpočinek, výška je znát. Moje snídaně opět putuje do trhliny nesprávným otvorem. Je nám s Mekem opět poněkud nevolno, máme asi stejnou výškovou fyziologii. Trio Žebro, Karla, Lišin se ale cítí fit, a chce jít. Pokračují na 6100, my zůstáváme, a vaříme si instantní dobroty. Výška nám ale stále nějak nejde pod vousy, léčba propan-butanem, kterou nám na noc ve stanu zajistil unikající vařič, nezabrala, a tak další den raději volíme sestup. Čekáme v jedničce na ostatní, kteří zatím zůstali na 6100 kvůli počasí. V noci měli dost napilno, jak se později dovídáme z vyprávění. Tříčlenná skupina lezců se vracela z vrcholu, a nestihli to na 6100 za světla, cesta na vrchol je dosti dlouhá a náročná. Kolem dvanácté v noci probudil Lišina a ostatní zvuk píšťalky, vylezli ven a po nějaké době nalezli zmíněné lezce na hřebeni kousek od tábora. Ve tmě nemohli bez čelovky najít stany. Jednoho z nich nachází Žebro s Lišinem několik metrů od převěje. Jsou na konci sil, a nebýt našich hrdinů, kteří se jako jediní vydali na pomoc, těžko říci...

 Po dni odpočinku se naši druzi pokusili o vrchol, bohužel je stoupající mraky a rychlost větru zatlačili zpět. Vracejí se a nechávají stan se zásobou jídla a plynu na 6100. Doráží do jedničky, kde se setkáváme u termosek s čajem. Další den se rozhoduje, že Mek a já, kteří jsme již odpočati a doufáme, že i lépe aklimatizovaní, se pokusíme jít nahoru. A tak jdeme, hned tentýž den odpoledne.

Cesta na 5100 nám docela ubíhá, ale ne zas moc, vyrazili jsme pozdě, a tak stavíme stan kolem sedmé. Ráno je ale vše v pohodě, vaříme ovesnou kaši s rozinkami á la Lišin a vyrážíme na 6100. Cesta vede opět nahoru a nezdá se, že by se to mělo v dalších hodinách zásadně měnit. Blížíme se k vrcholu Razdělnaja, kousek za ním je tábor. Velmi pěkná lokalita, na hřebeni, výhled do údolí, koupelna se záchdem, polopenze. Stan, který tam postavili naši druzi nalézáme v pořádku, jdeme brzo spát, hned druhý den chceme na vrchol. Plánujeme vstát ve 4.

 Druhý den vstáváme v 5 a vyrážíme v 6. Zprvu to jde dobře, rozednívá se. Po čase však zjišťuji, že důvod, proč se mi šlo dobře byl ten, že cesta vedla zprvu po rovině. Nabíráme výšku a ztrácíme síly, buňky mého těla začínají reptat pro nedostatek kyslíku. První zvrací Mek. Druhý zvracím já. A protože jsme jenom dva znamená to, že jsme se poblili všichni, a tak to zhruba ve výšce 6500 musíme otočit. Jsme z toho dost smutní, ale výška nás dostala a píš’talku s sebou nemáme.

 Ráno další den se cítíme jako po dvou litrech burčáku zapíjených vaječným koňakem po prababičce. Svět se zpomalil, a balení nám trvá asi dvě hodiny. Jak však klesáme, je nám stále lépe, na 5100 si dokonce vaříme instantní dobrotu. Sestupujeme do jedničky, kde nás očekává Lišin. Ostatní během doby, kdy jsme byli na kopci, sestoupili do báze a Lišin nám jen přišel pomoci s věcmi, protože musíme snést zbylý materiál. Situace se zatím totiž značně zkomplikovala, musíme zítra odjet, protože chceme překročit hranici do Tádžikistánu na přechodu Karamik, který je za normálních okolností pro cizince uzavřen, ale zítra tam bude člověk, který by nám přechod hranic mohl zajistit. Takže ještě dnes do báze se 40 kily na zádech a ráno skutečně balíme, narychlo odjíždíme, Lenin zůstává za našimi zády nezdolán.


Napište první komentář


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
Komentář:*



Chci být informován emailem o budoucích komentářích
Code
Opište kód:

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( [23.10.2007] )
 
Další >