Ledovec Moskvina Tisk E-mail
Napsal(a) Kamil Havlíček   
[15.09.2006]
Active Image Po zhruba jednom relaxačně realimentačním týdnu stráveném v Dušanbe se cítíme opět dostatečně odpočati, a můžeme vyrazit na další pamírské sedmitisícovky. Je prvního srpna, vyrážíme brzy zrána. Zde musíte omluvit výpadek v ději, neboť záhy po startu jsem následkem brzkého vstávání usnul, a probouzím se až při obědové přestávce.
Jíme v příjemné čajchárně pod obrovským platanem, menu tvoří vynikající plov, zdejší forma rizota. Když vyrážíme opět na cestu, hází po nás místní děti moruše. Opětujeme palbu a opouštíme bojiště. Cesta se zhoršuje, teplota vzduchu stoupá a cestování UAZem se mění ve zkoušku nervů. Probíhá to asi takto. UAZ jede, blíží se kopec. Teplota motoru stoupá, Žebro začíná nadávat. Zahřívá se benzínová pumpa, a přestává fungovat, UAZ zpomaluje a méně chladí. Tím se stále více zahřívá motor, až konečně pára z chladiče zaplní kabinu a vaříme. UAZ stojí. Někdo briskně opouští vůz a hbitě podkládá kola kameny. Čekáme, dolíváme vodu do chladiče a chladíme benzínovou pumpu mokrým hadrem. Po cca 20 minutách se podaří start a jedeme dál. Blíží se další kopec, a motor se zahřívá...

 Takto jsme přískokem kolem desáté večerní dorazili do Jergatalu, odkud má zítra v 10 startovat náš vrtulník na ledovec Moskvina. Hledáme letiště, což není vůbec lehké, neboť se téměř neliší od ostatních budov, má jenom o něco větší zahradu. Když jsme jej objevili, vítá nás velitel s otevřenou náručí. Prakticky celou noc balíme, až k ránu si dopřáváme pár hodin spánku pod širým nebem.

 Dopoledne plni očekávání vyhlížíme vrtulník. Proběhnou dva lety, první poletíme já s Lišinem, zbytek poté. Ale vrtulník zatím nikde. Odcházíme do nedaleké restaurace na něco malého k snědku. V momentě, kdy se dovídáme, že je k mání i lahvové pivo, slyšíme náhle zvuk rotoru. Běžíme s Lišinem na letištní plochu, popadáme bágly a pospícháme do vrtulníku. Vše proběhlo bleskově, a pilot už zvedá stroj z letištní plochy. Spolu s námi sedí v přepravním prostoru několik dalších lidí, kteří letí už z Dušanbe, a spoustu materiálu. Let údolími lemovanými zasněženými hřebeny je úchvatný zážitek, otevřená okna dodávají všemu velmi akční atmosféru. Prohlížím si interiér vrtulníku, který ve mě nevzbuzuje dojem, že bezpečnost letového provozu je prioritou Tajik airlines. To už ale kroužíme nad base campem na ledovci Moskvina ve výšce 4200 metrů. Dosedáme, a to odstartovává bleskovou akci. Celý vrtulník je vyložen během pár minut, pilot ani nevzpíná motory a opět startuje. Řev rotoru utichl a my si prohlížíme místo, kde jsme se to tak náhle ocitli. Přílemná loučka, uprostřed jezírko, kolem rozesety stany a pár budov. Base camp je ze dvou stran lemován ledovci, jež se stékají a míří do údolí. Pik Korženěvská a Pik Komunizma, každá na jedné straně, naše dva cíle, se tyčí nad táborem. Na loučce se hemží několik lidí, vítá nás náš starý známý Andrej Fyodorov, ale má napilno. Přesouváme se do ústraní a očekáváme přílet našich přátel. Zhruba za hodinku vrtulník opět přistává a akce se opakuje. Expedice je kompletní. Vítá nás velitel tábora a ukazuje na naše zavazadla. Na váhu s nimi! Povolených dvacet kilo na osobu jsme překročili těsně o 150 kilogramů. Stany stavíme na vhodném místě, odkud je stejně daleko na záchod, jako do tzv. stolovaji. Stolovaja je společenská místnost, kde je možno zakoupit pochutiny jako cigarety, pivo či vodku. Zdá se, že se nám tu ten téměř měsíc, jež zde hodláme strávit, bude líbit.


Napište první komentář


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
Komentář:*



Chci být informován emailem o budoucích komentářích
Code
Opište kód:

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( [25.10.2007] )
 
< Předch.   Další >