Kyrgyzstánem pod Lenina Tisk E-mail
Napsal(a) Kamil Havlíček   
[12.09.2006]
...a upalujeme Kyrgyzstánem. Do hlavního města Biškek je to už kousek, dorážíme tam v podvečer. Žebro začíná něco organizovat ohledně bydlení, my čekáme u auta a pokuřujeme, což se stává naší oblíbenou kratochvílí. Dávají se s námi do řeči tři týpci, Rusové, a vykládají nám o slovanské sounáležitosti a o tom, jak jsme všichni bratři. Jdeme do restaurace a těšíme se na šašlik. Tři již zmínění Rusové ale naneštěstí sedí u vedlejšího stolu, a opět si v rámci slovanské sounáležitosti přisedají.

Pijeme pivo Baltika 9, což je to nejsilnější, co se tu dá sehnat, jak jsme zjistili později. Jeden z těch tří Rusů je extrémně posedlý myšlenkou vzájemné všeslovanské lásky, a je moc smutný, když zjišťuje, že nepatříme k pravoslavné církvi, církvi všech Slovanů, jak tvrdí. Korunu tomu nasadil Mek, když řekl, že je bezvěrec. To Rus málem spadnul pod stůl a řekl, že neodejde, dokud všichni nekonvertujeme na pravoslavnou víru. V tomto duchu pokračuje pseudozábava, Baltika 9 dělá svou práci a kolem jedenácté vypadá už situace tak, že Mek se s Rusem líbá a slibuje, že do roka se stane papežským legátem a že se za ním přijede podívat do Bajkonuru, kde Rus údajně pracuje. V duchu si ale myslíme, že tam tak maximálně meje hajzly. Kromě toho dosti pochybuji o jejich orientaci, fakt, že se jeden z nich chtěl jít s Lišinem projít do parčíku už se slovanskou bratrskou láskou zřejmě neměla pranic společného. No, tak se z nás stali pravoslavní. Kolem jedné odcházíme na byt, Žebro a já jsme ještě překvapeni dortem, který dostáváme k již proběhlým, nicméně neoslaveným narozeninám, Karla s Lišinem a Mekem přihazují ještě lahev vodky, která brzy mizí. Již značně společensky unaveni odcházíme spát.

 Druhý den už nikam neupalujeme, je mi blbě a bolí mě kokos. Lítáme po městě, nakupujeme zásoby na cestu a do hor a repelent proti komárům, neboť cestou přes Rusko nás málem sežrali. Repelent funguje skvěle, od chvíle, kdy jsme ho koupili, jsme nenarazili ani na jednoho komára, takže leží ještě plnej někde v UAZu doteď. Také jsme koupili expediční kondomy s rozpustilým názvem VIZIT, ale vzhledem k tomu, že nikdo z nás dosud nikde nevizitýroval, máme je doteď. Večer jdeme opět do restaurace na šašlik, ten je vynikající, Baltika 9 stále dává, zkoušíme i místní vodku. Takže na byt dorážíme zase zpumprdlíkovaný.

 Ráno vyrážíme brzo, směrem na Osh, město na jihu Kyrgyzstánu. Jede se tam po dost blbý cestě a ještě k tomu přes dvě sedla, jež mají kolem tří tisíc. Naštěstí sedla překonáváme v noci, tak UAZ nevaří. Bereme stopaře, sympatického dědu, chce do Jalalabadu. Snažím se o společenskou konverzaci, ale moc mi to nejde, děda se usmívá na mě, já na dědu, děda zase na mě. Konverzaci jsem tedy uzavřel jako neúspěšnou. Do Oshe přijíždíme v podvečer, hledáme internet café, což je vždycky úkol vyžadující detektivní nadání a značnou dávku důvtipu a trpělivosti. Tuším, že to bylo poslední místo, kde se nám podařilo dostat se do redakčního rozhraní našich www stránek, od tohoto okamžiku nastalo www-temno a trvá doteď. Kolem dvanácté opouštíme internetovou kavárnu, kde mimochodem kávu neměli, a jdeme si dát ještě půlnoční šašlik, než vyrazíme dál. Dál znamená směrem na Sary-tash, k Piku Lenina. Jedeme opět přes noc, cestou nás čekají další sedla, která UAZ opět zvládá s přehledem. Ráno se ptáme v jedné vesnici na cestu, místní navrhují, že jeden z nich pojede s námi, protože tam má také cestu, a alespoň nám ukáže kudy. Souhlasíme, a během vteřiny je UAZ plný lidí, celkem je nás šestnáct. Taxi zdarma je zde zřejmě vítaná záležitost. V Sary-taschi jich naštěstí většina vystupuje, pokračujeme ještě kus prašnou cestou do Sary-mogulu, kde nám poslední cestující ukazuje odbočku, jež by údajně měla vést do base campu pod Lenina, a mizí v prachu cesty.

 UAZ nyní míří přímo vstříc bílým štítům z nichž jeden je Lenin. Cesta je zpočátku dobrá, později ne tak dobrá, pak špatná a nakonec postupně mizí. Jedeme tedy off road, až dorážíme k potoku, jehož koryto se skládá z desítek ramen, někdy s vysokými břehy. „Budeme brodit“ shrnuje situaci Žebro. Je vyslána průzkumná potápka Lišin, aby zjišťoval hloubku koryt. Mek zaníceně natáčí dramatické situace, kdy UAZ nabírá rychlost, prudce se naklání dopředu a důrazně a beze strachu vjíždí do koryta, voda prudce cáká do stran, motor VOLHA 22 řve až nekompromisně chcípá uprostřed proudu. Po pár minutách ale znovu naskakuje a vůz triumfálně vjíždí opět na břeh. Takových přejezdů divoké vody je však nepočítaně, zdá se, že potok snad nekončí. Přidávají se k nám dva domorodí kluci na oslíkách a ukazují nám nejmělčí místa. Jeden mi nabízí svezení na oslíkovi, radostně přijímám, a vzápětí toho lituji. Po sesednutí je zřejmé, že už asi nikdy nedám nohy k sobě. Konečně je potok za námi, ale cesta nikde. Po krátké emotivní poradě je jasné, že jsme zabloudili a nemáme ponětí, kudy dál. Kolem dokola zvlněná krajina, před námi hřeben hor, ale kde je base camp? Představa, že budeme potok brodit zpět, se nikomu nelíbí ani za mák, Žebro se snaží vymáčknout nějakou informaci z GPSky, což je malá krabička, která vždycky ví, kde je, ale momentálně je nám to k hovnu, protože my potřebujeme vědět, kde je base camp. Sedíme na střeše UAZu a střídáme se v průzkumu horizontu dalekohledem. Ani stopa po civilizaci.

 Vtom ale Jeníček spatřil v dálce světélko. Lišin hlásí objev čehosi, co by mohla být jedna z budov base campu, naše perníková chaloupka. Hodnotíme situaci, Žebro přichází s moderním přístupem a potvrzuje náš oběv pomocí GPSky. Hurá na perníček! Opět startujeme motor a směřujeme UAZe k domnělému baseu. Cesta je ještě dlouhá, střídavě propadáme panice, jak však stoupáme dlouhým údolím zdá se, že cesta je správná a hladina optimizmu v UAZu stoupá. Stoupá však také teplota v chladiči, vaříme v pravidelných intervalech. Když dosahujeme vytouženého cíle, je již soumrak. Luka Poljana, jak se baseu říká, je na pěkném místě, a za táborem je loučka, kde roste divoká cibule. Stavíme stan, do kterého uleháme, což nám přišlo jako dobrý nápad.


Napište první komentář


Přidat komentář
  • Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
  • Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
Komentář:*



Chci být informován emailem o budoucích komentářích
Code
Opište kód:

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

Aktualizováno ( [22.10.2007] )
 
< Předch.   Další >